První díl – Původ Wanderů

Dnes již bereme jako samozřejmost, že rozkvět sklářské výroby v Čechách je pevně svázán s příslušníky rodu Wanderů (podoba jejich jména se vyskytovala v různých variacích: Sasko 15. - 16. století: Wander, Wanderer; Čechy 16. - 17. století: Wanda, Wander, Wanderer, Wandner, Wanndnner, Wannder, Vandr, Wannerer, Vandr, Wander; Franky: Wanderer aj.). Přesto byli – na rozdíl od konkurenčního rodu Schürerů – až do počátku 20. století v podstatě neznámí. Důrazně jejich existenci a význam připomenula teprve studie Stefana Krauseho z roku 1908, vycházející ze znalosti obsahu nedochované rodinné modlitební knížky s genealogickými vpisky, která shořela v roce 1779, ztracené „Rodinné kroniky“ (Familienbuch) a ústních svědectví posledních příslušníků rodu. Informace obsažené v této studii doplnil roku 1910 genealogickými údaji – které se však mimo jiné opírají i o excerpce z matrik učiněné historikem umění Gustavem E. Pazaurkem – Aladar Quido Przedak. Později se jizerskohorským Wanderům věnoval jablonecký historik Karl R. Fischer, jenž výsledky svého bádání, včetně shrnutí a polemiky se závěry svých předchůdců, publikoval roku 1929. V českém jazyce otiskly první souvislý wanderovský text Sklářské rozhledy v roce 1936. Jeho autorem byl Jan Bárta.

V meziválečném Německu se historií rodiny začal podrobně zabývat Erich Wanderer. V roce 1936 dokonce stál za založením Rodinného svazu Wandererů, který měl na počátku čtyřicátých let kolem padesáti členů (Familienverband Wanderer; zanikl 1963). Důležitá je jeho genealogická studie z roku 1940 i obsáhlé heslo pro Lexikon deutscher Familien (1943).

Po druhé světové válce souvislejší texty vážící se pouze k tématu rodiny – nepočítáme-li zmínky v obecněji zaměřené vlastivědné či sklářské literatuře – dlouhá léta nevycházely v českém, ani německém jazykovém prostředí. První z nich publikoval Karl Zenkner v rámci monografie „Die alten Glashütten des Isergebriges“ roku 1968. Následoval stručný text autora tohoto textu (1998) a především práce Jochena Wanderera (1999), který nadále pracuje na genealogii rodiny, kterou mohou zájemci bezplatně studovat na internetu. Ve dnech 17. – 18. září 1999 v Bischofsgrünu proběhlo setkání více než sto dvaceti pěti Wanderů a Wandererů. Výsledkem bylo obnovení „rodinného svazu“ pod názvem Der Wander- und Wanderer- Familienverein e.V. dne 5. prosince 1999 ve Würzburgu.

Rodinná tradice, písemně zachycená v 18. století, nabízí dvě rozličné legendární verze původu Wanderů. Podle té první pocházeli z Flander, odkud přišli do Čech již v první polovině 15. století bratři Wilhelm, malíř skla, Ambros, zrcadlář, a Georg, skelmistr. Ti společně na panství Křivoklát ve středních Čechách založili sklárnu a poslední z nich vynalezl způsob řezání dutého skla na desky, tedy výroby tabulového skla. Jmenovali se „van der Hus“, protože však byli katolící, upravili si jej v nové „husitské“ zemi na „Wander“. Během válek za vlády krále Vladislava II. Jagellonského Křivoklátsko opustili a zamířili na sever do Jizerských hor, kde vystavěli sklárnu v dnešní Huti, místní části obce Pěnčín. Druhá verze se přiklání k tomu, že rodina pocházela ze Švédska. Jejich skutečný původ lze však patrně dohledat nejspíše v Sasku, kde v krušnohorském Crottendorfu skláři tohoto jména působili od 15. století. Prvním z rodu byl muž, jehož křestní jméno neznáme. Narodil se kolem roku 1440 a zemřel po roce 1500. Jeho syn Ambrosius Wanderer (před 1460-1529), vyznáním evangelík, je již doložen v Crottendrofu jako huťmistr.

Podle nejnovějších genealogických údajů povila Ambrosiu Wanderovi jeho žena, rozená Schürerová, dva syny, z nichž starší Peter Wander (před 1485 – před 1560) převzal roku 1529 sklárnu v Crottendorfu a jeho existenci písemně dokládá suplika k vrchnosti, již roku 1537 žádal o snížení poplatku z hutě, kterou bude jinak nucen vyhasit. Třináct let poté sklárnu přenechal svému synovi Brosiovi Wanderovi (* kolem 1530). Tomu se však podnikání nedařilo, pro rozepře s vrchností byl dokonce v roce 1557 vsazen do vězení. Dva roky po této události sklárnu přenechal svému švagrovi a rychtáři Christophu Schürerovi. Již 8. září 1560 však saský kurfiřt zakázal sklárnu v Crottendorfu provozovat a nařídil okolní lesy proměnit v panskou loveckou oboru. Druhý syn Petera Wandera, taktéž Peter Wander (* kolem 1520) by mohl být předkem rodové větvě, která na konci 16. století založila sklárnu v jizerskohorském Bedřichově.

Příště: Wanderové a sklárna ve Mšeně

Romantizující představa práce u renesanční sklářské pece

Grafický list, Itálie, 19. století
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Práce u renesanční sklářské pece

Georgius Agricola, De re metalica, 1556
Archiv autora