Klasické lesní sklárny, stěhující se na pevně vymezeném teritoriu hutního statku za dřevem, v Jizerských horách během 18. století zanikají. Starobylé sklářské rody vykrvácely spolu s vyhaslými pecemi. Vrchnost se však sklářského podnikání v žádném případě nehodlala vzdát. Toho se po polovině století snažil využít falknovský huťmistr Johann Josef Kittel, který si po řadě jedání roku 1752 pronajal sklárnu hraběte Des Fourse v Antonínově. Z Českolipska jej do Jizerských hor přivábil relativní dostatek palivového dřeva pro otop sklářských pecí. Antonínovskou sklárnu však nevedl osobně, ale svěřil ji do rukou svého synovce Johanna Leopolda Riedela (1726 – 1800), který pro něj pracoval již sedm let. Na svůj účet si Riedel - vyučený malíř a pozlacovač skla - huť od vrchnosti pronajal až o rok později.

Johann Leopold Riedel pocházel z rodiny, která hledala obživu ve sklářství již po tři generace. Jeho děd Christoph Riedel (1678-1744), obchodník se sklem, žil v Pavlovicích na novozámeckém panství v severozápadních Čechách. Při návratu z jedné cesty po německých krajích a Polsku byl zavražděn. O jeho skonu vypráví pověst o dvou vránách, které přivedly veselící se svatebčany na stopu vrahů. Otec Johanna Leopolda Riedela, Johann Karl Riedel (1701-1781), taktéž činný ve sklářském oboru, dokonce zastával post rychtáře ve Falknově.

Johannu Leopoldu Riedelovi naštětí přálo štěstí více nežli jeho legendárnímu předkovi. Zatímco jiným prusko-rakouská válka nemilosrdně brala, antonínovskému huťmistru přinesla značné jmění. Válečného běsnění totiž nezůstala v roce 1756 ušetřena nedaleká Žitava a schopný Riedel se stal jedním z hlavních dodavatelů okenních tabulek do poničeného města. Poptávku žitavských měšťanů kryl celých sedmnáct let. Aby mohl uspokojit své zákazníky, pronajal si v roce 1761 od vrchnosti i nedalekou sklárnu na Karlově, která stávala v místech dnešní josefodolské údolní nádrže. Pět let poté je Riedel uváděn též jako nájemce sklárny na Nové Louce, kterou na sousedním panství hrabat Clam-Gallasů zřídil již zmíněný falknovský huťmistr Johann Josef Kittel. Vedením hutě Riedel pověřil svého otce Johanna Karla.

V roce 1774 byl, pro dlouhotrvající spory s vrchností o dřevo i výši pachtu, Johan Leopold Riedel nucen opustit jak Zenknerovu huť, tak i Karlovu, kterou brzy poté nechala vrchnost zbořit. Po zrušení nájemních smluv musel Riedel opustit Antonínov. kde s ním pobývali jeho rodiče. Přestěhovali se k mladšímu bratrovi, huťmistrovi na Nové Louce, Franzi Antonu Riedelovi (1744-1780), manželovi Kittelovy dcery Anny. Novou Louku společně s Bedřichovem Franz Anton Riedel od tchána koupil v roce 1769 za obnos 6 500 zlatých.

Na Clam-Gallasovské liberecké panství přemístil své podnikatelské aktivity též Johann Leopold Riedel, když zde mezi lety 1774-1776 vystavěl sklářskou osadu Kristiánov. V roce 1780, po smrti Franze Antona Riedela, získal Johann Lepold Riedel též sklárnu na Nové Louce, jejímž vedením roku 1786 pověřil svého nejstaršího syna Antona Leopolda Riedela (1762-1821). Po záchvatu mrtvice v roce 1795, po němž ochrnul na polovinu těla, přenechal Johann Leopold Riedel shodně za 1 500 zlatých sklárny svým synům s konečnou platností. Anton Leopold získal Novou Louku, mladší Karl Josef Riedel (1767-1843), Kristiánov.

Dle topograficko-hospodářského popisu Boleslavského kraje z roku 1787 spotřebovala sklárna na Nové Louce ročně 300 centnéřů potaše (1 centnéř = 56,006 kg), stejně jako Bedřichov a Kristiánov, méně nežli Antonínov (350) a více nežli Svor (250), Potočná (200) a Strážov (200). Těchto sedm skláren ročně vyrobilo 1 500 hutních tisíců obyčejného a křišťálového dutého skla, tabulového skla a bižuterních polotovarů. Zboží se v tomto období odbývalo především do Ruska a Turecka, méně pak do korunních zemí habsburské monarchie. Dříve nad jiné významný export do Francie, Španělska, Portugalska a odtud do Ameriky naopak uvadal.

V podnikání se lépe dařilo Antonu Leopoldovi, ale stejně jako v případě Kristiánova, i zde pozvolna nad zákazníky z Českolipska převážili jizerskohorští rafinéři a obchodníci. V centru jejich zájmu však tehdy ještě nebyla bižuterie, ale čiré a barevné duté sklo, lustrové ověsky, flakónky, zátky a sklíčka do hodinek, vše zhotovované ve vynikající kvalitě.

Tzv. Zenknerova sklárna v Antonínově

Stylizovaný pohled z konce 19. století
Reporodukce z dobové publikace

Sklářská osada Kristiánov v 18. století

Stylizovaný pohled z konce 19. století
Reporodukce z dobové publikace

Sklárna na Nové Louce v 18. století

Reporodukce z dobové publikace

Johann Leopold Riedel (1726-1800)

Reporodukce z katalogu Riedel od 1756 (1991)

Karl Josef Riedel (1767-1813)

Olejomalba na plátně
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Flakónky, 1780-1810

Jizerské hory
Foukané sklo, broušené, malované zlatem
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Schránky na svěcenou vodu, 1780-1800

Jizerské hory
Foukané sklo, hutně tvarované a zdobené skleněnou rubínovou nití
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger