Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě oslavila roku 2010 devadesáté výročí vzniku výstavou v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, vydáním obsáhlé publikace a dalšími akcemi. Výročí bylo příležitostí k zamyšlení nad historií sklářské školy a českého odborného sklářského školství, ale také nad současnou sklářskou tvorbou, na níž se pedagogové, žáci a pokračovatelé železnobrodských tradic podílejí. Při oslavách jsme si víc než jindy uvědomovali, jak málo víme o počátcích školy a sklářství na Železnobrodsku, a že jsou proto stále živeny některé nepravdy, takže by neškodilo školní historii častěji připomínat a málo známá místa z ní objasňovat.

Druhý díl – Pevné základy (1. polovina 19. století)
Riedelové bezesporu patří mezi nejvýznamnější sklářské rody českého původu. Ze skromných poměrů vybudovali během tří generací sklářské impérium dominující výrobě skla a bižuterie v Jizerských horách, které patřily k nejvýznamnějším sklářským enklávám světa. Riedelovský příběh pokračoval i po roce 1945, kdy jim byl veškerý majetek zabaven a znárodněn. Po těžkých začátcích našli nový domov v rakouském Kufsteinu a opět se zařadili mezi významé sklářské podnikatele, i když místo výroby bižuterie a dekorativního či technického skla se začali věnovat zejména ručnímu nápojovému sklu.

První díl – Vzestup (18. století)
Riedelové bezesporu patří mezi nejvýznamnější sklářské rody českého původu. Ze skromných poměrů vybudovali během tří generací sklářské impérium dominující výrobě skla a bižuterie v Jizerských horách, které patřily k nejvýznamnějším sklářským enklávám světa. Riedelovský příběh pokračoval i po roce 1945, kdy jim byl veškerý majetek zabaven a znárodněn. Po těžkých začátcích našli nový domov v rakouském Kufsteinu a opět se zařadili mezi významé sklářské podnikatele, i když místo výroby bižuterie a dekorativního či technického skla se začali věnovat zejména ručnímu nápojovému sklu.

Pátý a závěrečný díl – Od obchodu s turnovskými kameny po dědičný rytířský titul
Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Závěrečný pátý díl je věnovaný různorodé činnosti příslušníků rodu od počátku 18. do konce 19. století.

Čtvrtý díl – Wanderové v Huti
Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Čtvrtý díl je věnovaný činnosti příslušníků rodu v jizerskohorské Huti od druhé poloviny 17. do poloviny 18. století.

Třetí díl – Wanderové v Bischofgrünu a Bedřichově
Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Třetí díl je věnovaný činnosti příslušníků rodu v německém Bischofsgrünu a jizerskohorském Bedřichově od konce 16. do osmdesátých let 19. století.

Druhý díl – Wanderové ve Mšeně
Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Druhý díl je věnovaný činnosti příslušníků rodu v jizerskohorském Mšeně od poloviny 16. století po závěr 18. století.

Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století přes obchodníky se skleněnou  bižuterií až k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století.